ZAMBIJSKÁ KUCHYNĚ
Nedali byste si zambijskou specialitu?
Citujeme Pavla Šubu, našeho zambijského dobrovolníka:
Poslední zajímavý zážitek s jídlem byl opět u oběda u stolu s našimi vychovatelkami. Tentokrát hned na začátek řeknu, že i když už mě začínaly cukat ruce, zachoval jsem chladnou hlavu, i přes 35° teplo a nenechal se přesvědčit k pravděpodobně unikátnímu labužnickému prožitku, který spočíval v jezení vařených slepičích pařátů.Nevím teda do jaké míry můj rezistentní přístup byl způsoben chladnou hlavou, ale po představě, po čem ty slepice chodí, a že v tom pařátu nebude ani maso, jsem těžko hledal motivaci ho ochutnat. Ani myšlenka na to, jaké to asi je, křoupat kůstky s chrupkama a drápy slepičího pařátu mě nepřesvědčila. A představa dětských ručiček s dlouhými nehty můj negativní postoj jen podpořila. Nakonec se ještě podělím o to, co jsem vypozoroval v souvislosti s jezením kuřecího pařátu: klidně ukousněte všechny prsty naráz, ale pak počítejte, abyste vyplivli odpovídající počet drápků, ty se nejí.
(Foto: zambijskou lahůdku si vyzkoušeli i na ZŠ a MŠ Chomutov 🙂
Hlavní jídlo je NSHIMA (ŠIMA) – bílá hodně tuhá kaše z kukuřičné mouky. To se jí pořád – kdo neměl nshimu, jako by nejedl! Na druhou stranu, mimo to, že je to hlavní jídlo, tak je to pro chudé často jediné jídlo za den. Většinou k tomu bývá ještě zelenina, což jsou uvařené dýňové listy a nakrájené na kousky a rajčatová omáčka. Zambijci jsou na svou nshimu pyšní a vydávají ji za typické jídlo, které musíte jako cizinec ochutnat (a nejlépe jíst jako oni každý den 
) Nshima se tradičně jí rukama, což je v Zambii považováno za kulturní normu.
- Další gastronomickou specialitou jsou smažená kuřecí střeva – samozřejmě vyčištěná – pokud člověk neví, že je to střevo, tak si bude pravděpodobně myslet, že jí smaženou kuřecí kůži s trochu divnou chutí.
- Jinou část jídelníčku tvoří katapily – sušené býložravé housenky, pěkně velké – které se opražili do křupava a jsou náramnou pochotkou. Jejich chuť je velmi výrazná, proto pro začátečníky doporučuji je nejíst samotné, ale např. se shimou nebo rýží.
- Zajímavé jsou i malé smažené rybičky – kapenty, které je také lepší jíst se shimou, protože chuť je podobně výrazná jako u housenek.
- A nakonec se ještě zmíním o okřídlených velkých mravencích, kteří jsou prý delikatesou. Ty jsem bohužel neměl přiležitost ochutnat, ale viděl jsem jak je děti chytají: vyslečou si tričko, začnou pobíhat a mávat tryčkem kolem sebe, někdy ho i po tom mravenci hodí a někdy u toho i křičí, zřejmě radostí, že uzemnily poletujícího mravence. Někteří je potom dávají do krabičky s vodou a jiní je sbírají do sáčku.
Na venkově se většinou vaří na dřevěném uhlí a jako ohniště používají třeba disky z kol od auta. Dovnitř se dají 3 až 4 větší kameny, na kterých potom stojí hrnec a do zbývajícího prostoru se nasype dřevěné uhlí. Velké množství shimy mohou vařit jen zdatní jedinci, protože je to docela dřina a taky se člověk u toho pěkně zahřeje. Ale slovy tamější kuchařky: „dá se na to zvyknout”.
Nicméně i v Zambii se jí „normální“ jídla, která jsou nejčastějšími pokrmy dobrovolníků a odpůrců hmyzu.
Tyto možnosti jsou však pouze pro bohatší, kam se řadí i dobrovolníci z Evropy, pro místní jsou velmi omezené:
a. Vařená vajíčka b. Míchaná vajíčka c. Vařené fazole d. Vařené brambory e. Těstoviny f. Africký kabanos g. „Sójové maso“ h. Kuře (smažené, pečené) i. Hovězí maso (asi vařené).
Podle svědectví dobrovolníků milují zambijské děti a mládež těstoviny (nedělní večeře pro dívky na internátu, těstoviny s klobásou, byly nejoblíbenějším jídlem týdne).
DALŠÍ ZAMBIJSKÉ LAHŮDKY
