PŘÍRODA

 

Ekvádor se dělí na čtyři hlavní části – costa – pobřežní pás, sierra – horský pás a oriente – východní amazonský pás a Galapágy.

Ekvádor leží na rovníku (rovník prochází pár km nad hlavním městem Quito), odtud vznikl i jeho název. Díky geografické rozmanitosti Ekvádoru tam najdeme vše: pobřežní pás s pralesy a savanami, horský pás s majestátními Andami, amazonské deštné pralesy s hustou říční sítí, rozsáhlé písečné pláže Tichého oceánu, mangovníkové lesy, vysokohorské travnaté stepi, ledovce, řeky, jezera, laguny, vodopády, aktivní i spící sopky. Andský pás je opravdu vysoký, nižší polohy hor dosahují přes 2000 m n. m., nejvyšší hora Ekvádoru Chimborazo, neaktivní sopka, měří 6310 m a její vrchol je nejvíce vzdálený bod od středu Země, dokonce o pár metrů vzdálenější než vrchol Mount Everest (je to dané tím, že Země je zploštělá). Domorodci sopky dříve „párovali“ – měly představovat otce a matku dané oblasti, např. „taita“ Chimborazo a „mama“ Tungurahua. Ekvádor leží v tzv. ohnivém kruhu k drobným zemětřesením dochází téměř každý týden. Ekvádorci jsou na to zvyklí a při slabších zemětřeseních jen mávnou rukou a čekají, až přejde. Jakmile je ale trochu silnější, celý Ekvádor vybíhá velmi rychle z budov (což ale ve skutečnosti není doporučovaný postup). Poslední ničivé zemětřesení s obětmi na životech bylo v dubnu 2016.

Srovnání Chimborazo versus Everest od středu Země

V každém pásmu vládne jiné klima – vzhledem k vysoké nadmořské výšce je horská část Ekvádoru zcela odlišná od nižších poloh: na pláži 35 °C , ve stejném čase v Andách 8 °C a uvnitř amazonského pralesa při vysoké vlhkosti 25 °C. Projevuje se to na způsobu života, především stravování, ale třeba také tak, že mají školy jinak nastavené školní prázdniny. Tím, že je Ekvádor na rovníku, lidé vůbec neznají roční období tak, jako my. Rozdělují je na léto a zimu. Den a noc má obojí 12 hodin, většinou se rozednívá v šest ráno a slunce zapadá v šest večer, ačkoliv v průběhu roku se může východ a západ slunce lišit asi o půl hodiny.

V pobřežní oblasti Ekvádoru mají zimu v našich letních měsících, zhruba od května až června se začne ochlazovat a asi do října trvá nejchladnější období – cca 18 stupňů. Koncem října či začátkem listopadu začnou na pobřeží největší vedra, které ale pak provází i častý déšť. Nejvyšší teploty jsou v únoru a březnu (až ke čtyřiceti stupňům, v noci třeba 26). V těchto měsících mají také děti školní prázdniny, školní rok začíná v dubnu. Naproti tomu Amazonie a Andy mají školní prázdniny stejně jako my a školní rok začíná také v září. Amazonie má celoročně klima poměrně teplé, ale s častými dešti, slunečnější dny jsou spíš v letních měsících. Horské oblasti mají často své mikroklima, ale standardně je větší zima od října do května, kdy také hodně prší a vše se zelená, a pak naopak nastává období sucha a prachu, kdy je větší teplo, ale také velikánský vítr a sucho, ve kterém už nic neroste.


Rovník a jeho zvláštnosti

Rovník je nejdelší rovnoběžka na Zemi, která spojuje body s nulovou zeměpisnou šířkou a rozděluje nám Zemi na severní a jižní polokouli. Prochází 14 státy. Ekvádor je jedním z nich a nese dokonce jeho jméno, ecuador  totiž ve španělštině znamená rovník. Zajímavé je na rovníku chování víru – například při vypouštění vody z umyvadla. Vlivem tzv. Coriolisovy síly se víry stáčí na severní polokouli doprava a na jižní doleva (tento jev je prokazatelný pouze v laboratorních podmínkách). Na rovníku je vliv této síly tak malý, že se vír téměř nevytvoří. Coriolisova síla je setrvačná síla působící na tělesa, jejímž působením se na pohled přímočaře se pohybující objekty odchylují od přímého směru. Není důsledkem zakřivení Země, pouze její rotace. V důsledku existence této síly dochází k řadě jevů. Má velký vliv na proudění vzduchu a v tvorbě cyklón. Při střelbě na velké vzdálenosti musí střelec počítat s odchýlením kulky z původního směru. Pozorovat můžeme také větší opotřebení pravých (na severní polokouli) nebo levých (na jižní polokouli) kolejnic jednosměrných tratí, protože vlak jedoucí po trati je na tuto stranu přitahován. Dalším důsledkem je podemílání pravých (na severní polokouli) nebo levých (na jižní polokouli) břehů řek, kdy je proudící voda k příslušnému břehu přitahována.

     
Autor animace č 1.: Dipl. Ing. (TH) Kramczynski Peter –Wikipedia
Autor animace č 2.: Hubi – German Wikipedia


Ohnivý pás

Pacifický ohnivý kruh je pásmo okolo Tichého (Pacifického) oceánu charakteristické častým výskytem projevů vulkanické činnosti a zemětřesení. Je protkáno tektonickými zlomy a je považováno za nejaktivnější na světě.
K nejnebezpečnějším v této oblasti patří zlom San Andreas, který protíná San Francisco a táhne se severně od Los Angeles ve vzdálenosti 65 kilometrů.

Intenzita zemětřesení se měří seismografem, podle Richterovy škály (stupnice), kterou vymyslel roku 1935 Charles Richter ve spolupráci s Benem Gutenbergem na Kalifornském technologickém institutu (Caltech).

 


Galapágy

Souostroví Galapágy se skládá z 18 sopečných ostrovů, nacházejících se po obou stranách rovníku, proslulých zvláštní faunou a flórou. Mají většinou suché klima. Jejich povrch je tvořen černými lávovými skalami a díky tomu je povrch nejen výhřevný, ale i velmi úrodný. Částečně zalesněné jsou pouze vrcholy sopek, z nichž některé jsou činné dodnes. Vyskytuje se tam přes 9000 různých živočišných druhů: ještěři, mořští leguáni, kormoráni a ohromné želvy sloní a dokonce i tučňák (galapážský), kterého jinak na severní polokouli nenajdeme. Pět týdnů zde pobýval Charles Darwin – pobyt zde měl zásadní význam při jeho práci na evoluční teorii. Své jméno získaly jméno podle želv sloních – galápagos. Obydlené jsou pouze čtyři ostrovy, žije zde jen málo obyvatel – přibližně tolik, kolik má naše středně velké město, například Kolín.

 

ŽELVA SLONÍ: je největší suchozemskou želvou na světě. Může dorůst až do délky 1,5 metru a hmotnosti 250 kilogramů a dožívá se i 150 let. Želvím rekordmanem se stal samec vážící 400 kg! Potravu želv sloních tvoří nejčastěji výhonky trnitých rostlin, listnaté větve křovin a během období sucha požírají i šťavnaté kaktusy včetně trnů. Galapágy – Želví ostrovy – podle nich pojmenovali španělští mořeplavci, kteří se na ostrovech plných těchto obrovských želv vylodili v roce 1535. Tyto obří želvy jim sloužily jako „živé konzervy“, na lodi byla díky nim stálá zásoba čerstvého masa. Želvy tak byly málem vyhubeny, ale od roku 1959, kdy byly Galapágy prohlášeny za národní park, se situace zlepšila.

 

🙂 Borec – želví samec Diego se spářil tolikrát, že zachránil celou svoji populaci od vyhynutí. V roce 1970 začali vědci zachraňovat želvy na ostrově Española na Galapágách. V té době na něm zbývalo celkem 14 želv: 12 samic a dva samci. Nešlo to závratně, než do chovného programu vstoupil v roce 1976 Diego, který předtím žil v zoo. Nevybouřený samec tak z velké části zajistil, že k dnešnímu dni, tedy o půl století později, se na ostrově zvedla populace želv z 15 na dva tisíce. Diego teď ve 100 letech s víc než tisícovkou vnoučat míří zaslouženě do důchodu. (The New York Times)

 

TEREJ MODRONONOHÝ: ne, není to fotomontáž, takové končetiny skutečně vlastní druhý symbol Galapág – terej modronohý. Jí ryby, které loví střemhlavým útokem z výšky, jež připomíná bombardování. Z výšky vyhlížejí místa, kam vytlačují menší ryby delfíni, žraloci nebo velcí kytovci a následně se přiživují. Při námluvách samci široce roztahují křídla, vztyčují ocas a hlavu se zobákem namířeným vzhůru, „tančí“ kolem samice a představují jí své modré končetiny – ti s tmavšími končetinami jsou pro ně atraktivnější 🙂 Je monogamní a hnízdí na zemi.

Podívejte se, jak terejové loví…

Na svatební tanec terejů se můžete podívat zde:

Galapágy – úžasný svět… (fotogalerie)

 

Charles Darwin se na Galapágy podíval mezi lety 1831–1836.
Pět týdnů, které tam strávil, mělo zásadní vliv na jeho evoluční teorii…

….Darwin dospěl k závěru, že za obrovským množstvím živočišných druhů nebude Boží úradek jednoho okamžiku, nýbrž přírodní výběr experimentující po dlouhou dobu vývoje života. To je ona slavná evoluce, které ovšem podléhají nejen zvířata, ale také rostliny a pochopitelně i člověk. Své názory publikoval Darwin roku 1859 v knize, jež se zkráceně jmenuje O vzniku druhů přírodním výběrem. Ve stejné době nicméně s podobnou teorií přišel i jiný biolog, Alfred Wallace. Darwin však byl první a tak je evoluční teorie jednou provždy připsána jemu…

odkaz na celý článek a audio záznam

 


Hory

Hory mají často své mikroklima, ale standardně je větší zima od října do května, kdy také hodně prší a vše se zelená. Pak naopak nastává období sucha a prachu, kdy je větší teplo, ale také velikánský vítr a sucho, ve kterém už nic neroste. Lidé tam žijí velmi prostě, chudě. Podívejte se na fotografie z horské vesničky Simiatug, které nafotila dobrovolnice Eliška.

Být rodiči, nebáli byste se trochu?

 

LAMA – v horách velmi užitečné zvíře, které nosí náklady a dává vlnu (lamy by se měly stříhat jednou do roka, stejně jako ovce). Neodolali jsme a kromě typické horské lamy vám přinášíme i několik snímků lam po návštěvě holiče! (odkaz na původní článek zde).

Že lamy plivou, se obecně víc.  Ale jen málokdo ví, že lamy vlastně neplivají, ale na svůj cíl zvrací… plivají vlastně obsah svého žaludku. „Lamy plivají zcela běžně – ale hlavně samy na sebe,“ vysvětluje jejich chovatel Jiří Švanda z Malé Veleně u Děčína. „Je to pro ně komunikační prostředek stejně jako pro nás řeč. Zejména samice po sobě plivou skoro pořád. Do 60 centimetrů se lama jen málokdy mine, pokud stojíte do dvou metrů, také zřejmě neuniknete – lamí sliny vytvoří spršku, která zasáhne dost velkou oblast. V bezpečí jste pouze tehdy, když stojíte čtyři metry od lamy.


Amazonie

Amazonie (El Oriente) – zabírá polovinu rozlohy Ekvádoru, ale žije zde necelých 5 % obyvatel. Ekvádorská Amazonie je jedním z nejbohatších ekosystémů na světě s vysokou biologickou rozmanitostí. Žije zde také několik etnických skupin například Achuar, Andoa, Cofan, Kichwa, Shuar a další. Ekvádorský deštný prales je místo s původním ekosystémem, který dosud obývají původní indiánské kmeny nedotčené naší „civilizací“… Z amazonských rostlin se získávají extrakty pro farmaceutický průmysl, v oblasti působí mnoho mezinárodních vědeckých organizací.

 

TUKAN OBROVSKÝ žije v tropických lesích (od nížin po horské oblasti). Dorůstá až 60 cm a váží 0,5 kg. Samec se od samice liší jen větším zobákem. Tukani mají zajímavý postoj při spánku. V dutině sedí se zobákem schovaným v peří na zádech a ocasní pera směřují nahoru. Tak mohou sedět při odpočinku i na větvi. To jim umožňuje, že si nepoškodí opeření při pobytu v těsných dutinách. Tukan obrovský se může dožít i 15 let, spíše šplhá než létá, je pozorným rodičem. Nejzajímavější a nejpozoruhodnější částí je jeho do oranžova zbarvený zobák, který zabírá zhruba 30–50 procent celého těla. Slouží nejen k získávání potravy (zvládne i tvrdé slupky), odstrašování nepřátel a lákání samiček, ale i jako účinný termoregulátor k ochlazování organismu. I přes svou obří velikost neváží téměř nic.

ZAJÍMAVOST: V roce 2015 se tukaní sameček, stal obětí lidské hlouposti a krutosti a přišel o důležitou část zobáku. Byla vyhlášena veřejná sbírka a za vybraných 10 000 dolarů dostal tukan funkční protetickou 3D náhradu. Odborníci nový zobák přichytili pomoci šroubů. Podobný případ se stal i v Brazílii – ve stejném roce se stala  obětí tukaní samička a za pomoci ochránců přírody a tří brazilských univerzit, se podařila vytvořit protéza i pro ni. Byla pak znovu schopná jíst a dokonce si čechrat peří. Váha protézy se pohybuje okolo 4 gramů. (zdroj na původní článek zde).

   

PAILON DEL DIABLO – ĎÁBLŮV KOTEL
Vodopád na řece Pastaza poblíž městečka Baños. Nádherný div přírody, poblíž kterého se cítíte malí a bezmocní, možná i díky mlze, která se kolem vznáší. Dá se k němu jít po kamenných hladkých schodech, které skvěle zapadají do okolní tropické krajiny. I samotná cesta k vodopádu vedoucí pralesem je krásným zážitkem.


Přímořská oblast

Nabízí nádherné a čisté pláže, útesy, skalky, obchodní přístavy, malé rybářské vesnice a nespočetné množství mořských dobrot. Pobřeží omývají čisté a teplé vody Pacifiku. K ostrovu Isla de la Plata připlouvají od června do září z Antarktidy stovky keporkaků se pářit.

KEPORKAK je mořský savec. Páří se ve vodě a rodí živá mláďata, která sají mateřské mléko. Velrybí mládě má při narození váhu jedné tuny! a je dlouhé 3–4 metry. Plavání se musí teprve naučit, a tak se rodí ocasem napřed, aby se neutopilo. Matka s ním vypluje nad hladinu a s další velrybou, takzvanou tetičkou, ho učí plavat. Mládě vypije za den až 200 litrů mléka (s obsahem tuku až 50 %), denní přírůstek je asi 50 kilogramů. Keporkak měří až 16 m a váží kolem 40 tun. Jsou inteligentní, samci dokáží „zpívat“, mají vynalézavé způsoby lovu.

Můžeme ho znát i pod jinými názvy: plejtvák dlouhoploutvý, hrboun dlouhoploutvý, velryba hrbatá, plejtvák keporkak.

Písně keporkaků jsou originální a proměnlivé a když jednou za pár let vznikne nová píseň, ostatní samci si ji předávají mezi sebou. Starou píseň pak přestanou zpívat. Jejich zpěv se nese i tisíce kilometrů daleko, nejvíce zpívají v období páření. Dokáží zpívat až 24 hodin v kuse.

„V letním období bývá na pobřeží Ekvádoru chladněji díky chladnějším mořským proudům. Právě s těmi z Antarktidy keporkaci připlouvají, aby se v teplejších vodách Ekvádoru zpářili. V období od července do srpna (někde se uvádí od června až do září) jsou proto některé části pobřeží Ekvádoru vyhlášené možností pozorovat velryby. Šance je spatřit je opravdu vysoká – i když (jak nám vyprávěl průvodce na lodi), vše je o lidech. Velryby jsou prý totiž tak inteligentní a citlivé, že si samy vyberou podle složení lidí na palubě, zda se chtějí ukázat nebo ne :-)“ , říká Eliška Obermajerová, dobrovolnice v Ekvádoru, která toto štěstí měla).

AUDIO: zpěv velryb s komentářem – od 3 minuty a 45 sekundy se můžete nechat ohromit nádherným velrybím zpěvem bez průvodního slova (zdroj: ČT24, odkaz na původní článek zde).

Menu