PŘÍRODA

Mongolsko je země extrémů a přežijí zde jen odolní jedinci, což se týká jak lidí, tak i zvířat. Dlouhé subarktické zimy jsou opravdu drsné: teploty se pohybují kolem –34 ° C (leden a začátek února), někdy klesají k –40 a výjimečně až k –50 °C, některé řeky zůstávají zamrzlé až do června. Asi 80 % celé země leží ve více než 1 000 m n. m. (průměrná nadmořská výška je 1580 metrů). Léta jsou krátká a mírná s výjimkou podnebí na poušti Gobi. Jedná o jednu z nejchladnějších pouští světa s velkými teplotními rozdíly od –40 °C v zimě až do 40 °C v létě.

  • Horské oblasti na severozápadě s trvale chladným klimatem (pohoří Altaj, Khangai a Khentii) jsou domovem leoparda sněžného a altajského a vlků. Z rostlin zde roste například zakrslá borovice sibiřská a hořec bílý.
  • V tajze, která se rozprostírá v severní části Mongolska sousedící s Ruskem žije sob polární. Husté lesy severozápadu přecházejí přes východní část země v pastviny a stepi.
  • Na stepích se nejčastěji setkáte s ovcemi, kozami, jaky, velbloudy a psy. Ve stepích můžete zaslechnout sviště, kterému místní říkají tarbagán a loví ho i přes zákaz úřadů jako vyhlášenou pochoutku. Lze zahlédnout i antilopy a divoké koně, řídce ovce argali a kozorožce.
    Z rostlin převládají modříny a břízy, směrem k pouštním oblastem rostou hlavně suchomilné trávy, tamaryšek, tymián a rakytník.
  • Step se v jižní části Mongolska mění v poušť Gobi rozprostírající se po celém jižním Mongolsku od východu na západ. Cestovní kanceláře sice lákají na písečné duny, ty ale tvoří pouze malou část pouště poblíž jižní hranice. Gobi se skládá převážně ze štěrku a kamenitého podloží. Žije zde extrémně ohrožený poddruh medvěda hnědého – medvěd gobijský, dále velbloud dvouhrbý, hadi, škorpióni, sarančata, ještěrky, kobylky aj.
  • Po celé zemi jsou roztroušena četná slaná a sladkovodní jezera, která jsou rájem ryb, a to především tajmena, největší lososovité ryby světa dorůstající délky až 2 m.

KŮŇ PŘEVALSKÉHO

Kůň Převalského je posledním žijícím druhem divokého koně. Lidé ho téměř vyhubili, avšak druh se podařilo zachránit díky odchovu v lidské péči.

  • Žije na stepích, polopouštích i pouštích Mongolska a Číny.
  • Má vztyčenou hřívu a tmavý pruh na hřbetě, v létě jsou koně světle skořicoví, na zimu jim narůstá hustá světlá srst.
  • Je dokonale přizpůsobený životu v náročných podmínkách středoasijských stepí s malým množstvím vegetace.
  • Stáda tvoří dospělý hřebec s 5 až 25členným harémem (klisny a hříbata). Své klisny hřebec ostražitě hlídá, stará se o bezpečí celého stáda a udržuje všechny jeho členy pohromadě. Podle hřebcova chování dává vedoucí klisna stádu povel k útěku nebo jej naopak uklidní.
  • Klisna rodí každé jaro jediné hříbě, které při narození váží kolem třiceti kilogramů. Již pár hodin po porodu dokáže hříbě chodit a následovat matku a za pouhých několik málo týdnů začíná ochutnávat trávu. Dospělosti však dosáhne až ve dvou letech.
  • Mladí hřebečci zůstávají s rodným stádem zhruba do svých dvou let. Jakmile se octnou na prahu dospělosti, vedoucí hřebec je vyžene. Po odchodu z rodného stáda se mladíci připojují k jiným hřebcům svého věku do tzv. mládeneckých skupin, ve kterých žijí do doby, než získají vlastní harém.
K návratu koně převalského do jeho domoviny pomohla i pražská ZOO. Vede jeho plemennou knihu a v záchraně tohoto krásného lichokopytníka sehrává jednu z hlavních rolí. ZOO Praha zorganizovala již devět transportů do Mongolska.

SVIŠŤ TARBAGÁN

Druh sviště zvaný tarbagán nebo také mormot je podobný syslovi. Obývá stepi, polopouště, lesostepi, údolí i horské svahy a to až do nadmořské výšky 3 800 metrů.

  • Je to velmi společenské zvíře vyskytující se téměř v celém Mongolsku.
  • Ve stepi vyhrabává chodby hluboké až tři metry a dlouhé až dvacet metrů.
  • Během zimních měsíců hibernuje = skryje se do své nory, kde tvrdě spí a probudí se až na jaře.
  • Pro Mongoly je velkou pochoutkou, ale jejich lov je kvůli klesajícím stavům už zakázán.
  • Tarbagán, respektive infikovaná blecha, která na něm žije, je nositelem dýmějového moru, ve středověku nazývaného černá smrt. V minulosti připravil v Mongolsku. o život 60 tisíc lidí – tzv. mandžuský mor (1910–1911).

Svišti vydávají typický hvízdavý zvuk:

Vítězná fotografie sviště
(mezinárodní soutěž „Wildlife photos of 2019“)

KLIKNI A PODÍVEJ SE!


Přestože tento nešťastný svišť nepochází z Mongolska, ale ze sousední Číny, rozhodli jsme se sem tuto vydařenou fotografii zařadit.
Fotografie má název „The Moment“ a byla vyfocena na loukách Tibetské náhorní plošiny. A pokud vás to zajímá, útok lišky byl úspěšný — svišť nepřežil 🙁
foto: Yongqing Bao, zdroj: https://www.nationalgeographic.com/animals/article/wildlife-photographer-of-the-year-2019

Svišť se připravuje k hibernaci

SOB POLÁRNÍ

Sobi mají široká kopyta uzpůsobená chůzi na ledu, sněhu i v bahně. V severních oblastech Asie a Evropy jsou důležitými domácími zvířaty, chovají se polodivoce pro maso, mléko i jako tažná zvířata. Sob polární je jediným zdomácnělým druhem z čeledi jelenovitých.

  • Žijí v severské tundře a tajze.
  • Stáda můžou mít až desítky tisíc jedinců, na jaře a na podzim podnikají daleké migrační cesty.
  • Hlavními predátory jsou vlci, medvědi, lidé.
  • Sob je přežvýkavec, živí se hlavně lišejníky, mechem, břízou, houbami a listy, v nouzi nepohrdne drobnými hlodavci, vejci a rybami.
  • Parohy mají i samice (jen o něco menší).
  • Američtí sobi se nazývají karibu.
  • Zbarvení soba se liší podle ročního období i podle poddruhu (sobi žijící blíže arktickým oblastem mají bělejší srst).
  • Samec soba je označován jako sobí býk, samice sobí laň nebo sobí kráva, mládě sobí tele.

Soby dodnes využívají k obživě a přepravě severské kmeny Cátanů (Tsaatan). Tyto kmeny žijí primitivním způsbem života, místo jurt obývají týpí a až desetkrát do roka se musí stěhovat kvůli pastvě pro svá zvířata. Jsou spjati s přírodou a v jejich životě hraje stále důležitou roli šamanismus.

Nádherné video o jezdcích na sobech z kmene Cátanů, které ukazuje život v drsné tajze a přibližuje jejich kočovný život.

VELBLOUD DVOUHRBÝ

V Mongolsku žijí velbloudi dvouhrbí. V odlehlých oblastech jsou nenahraditelní, dokáží překonat chlad, sucho i velké nadmořské výšky – jen díky nim mohly kdysi karavany putovat tisíce kilometrů po hedvábné stezce. Životu v pouštích jsou skvěle přizpůsobeni – jejich schopnost vydržet dlouho bez potravy a bez vody je pověstná. Žijí ve stádech tvořených samicemi s mláďaty a vedených dospělým samcem, nebo jen mladými samci bez harému.

  • Velbloud má dlouhou srst od tmavě hnědé po pískově béžovou.
  • Unesou až 200 kg nákladu.
  • Samice rodí jediné dobře vyvinuté mládě nejdříve jednou za dva roky, jeho uhynutí je pro pastevce velkou ztrátou.
  • Dva hrby na zádech jsou složeny z tuku nikoli z vody.
  • Dokáží svěle hospodařit s vodou (umí měnit svou tělesnou teplotu tak, aby snížili ztrátu vody ve tkáních – nápomocny jsou také červené krvinky, které mají oválný tvar, díky němuž se lépe pohybují zhoustlou krevní plazmou).
  • Dlouhé řasy a uzavíratelné nozdry chrání před všudypřítomným prachem.
  • Dva široké prsty na každé noze s pružnými nášlapnými mozoly jsou schopny se široce roztáhnout (adaptace na chůzi po písku).
  • Chová se na vlnu, mléko a v menší míře též na maso, velbloudí trus se používá jako palivo.
  • Velbloud spásá i rostliny, které jiná zvířata odmítají.
  • Velbloud dvouhrbý se nazývá také drabař, velbloud jednohrbý dromedár.

Někdy se stane, že samice své mládě odmítne – potom přichází na řadu unikátní obřad zvaný přemlouvání velblouda. Za pomoci hry na dvoustrunný smyčcový nástroj a zpěvu speciálních písní se Mongolové snaží velbloudici přemluvit, aby se mláděte ujala, což se často podaří. V očích samice prý opravdu bývají vidět slzy…

(například film Příběh o uplakaném velbloudovi z r. 2003, původní název: Die Geschichte vom weinenden Kamel). Obřad přemlouvání velblouda byl pod názvem velbloudí zpěv zapsán na seznam UNESCO jako kulturní dědictví roku 2015.

Obřad přemlouvání velblouda

KAŠMÍRSKÁ KOZA

Jestlipak víte, co znamená slovo kašmír? Je to spodní vrstva srsti (tzv. podsady) a získává se vyčesáváním plemene kozy kašmírské. Je to mimořádně odolné plemeno žijící na náhorních planinách Číny a Mongolska. Mongolsko je největší producent kašmíru na světě.

  • Kozy kašmírské jsou nenáročné a odolné.
  • Chová se na vlnu i na maso.
  • K získání vláken pro výrobu vlny se srst kozy vyčesává na jaře, když líná.
  • Podsada kašmírských koz je jemná a hustá a skvěle chrání před mrazy, které klesají až k –40 °C.
  • Výrobky z kašmíru jsou velmi drahé, například kašmírový kabát může stát přes 7 000 Kč.
  • Název tohoto plemene je odvozen od historického území v Himálaji.
  • Další typický materiál vyráběný ze srsti zvířat se nazývá filc – základní materiál k izolaci jurty a k výrobě zimního oblečení.
Pastevci z oblasti severní části Gobi vyprávějí o změnách svého prostředí, o tom, jak globální poptávka a kolísavé ceny kašmíru mění staleté způsoby chovu.

FLORA

Na horách roste spousta květin: koniklece, kosatce, protěže, hořce aj. Mongolské stepi a pouště zase hostí řadu suchomilných travin a obrovské množství keřů zvaných saxaul, které k životu nepotřebují úrodnou půdu, jíž je v Mongolsku nedostatek. Jednou z užitečných rostlin je například rakytník, smetanka mongolská nerozeznatelná od naší pampelišky a používaná jako zelenina, k jídlu se využívá rovněž divoká cibule a česnek, z koření tamaryšek nebo tymián.
Ze stromů se setkáme nejvíce s modříny, pak s břízami a borovicemi.

Rakytník
  • vysoký obsah vitamínů
  • je považován za zázračnou rostlinu
  • bývá nazýván pomeranč severu
  • Mongolové ho používají k přípravě čaje, výrobě džusu a marmelád
Saxaul
  • odolný keř se silným kmenem a mnoha větvemi
  • mohutný kořenový systém dosahuje až 30m hloubky
  • dřevo se používá jako palivo, mladé výhonky jsou potravou pro ovce
Květiny Mongolska